Zábava s motorkami


Motorismus mě vždycky něčím přitahoval. Abych se ale všem přiznala, tak jsem stále nevěděla, co to může být a proč mě to láká. I když doma jsme motorku měli, tak jsem si stále dokola opakovala, co je vlastně na motorce tak úžasného, že každý o motorkách jenom mluví. Například mí dva bratři, kteří byli starší než já, tak oni říkali, že bez motorky si to prý absolutně už nedokáží představit. Byla jsem z toho docela taková překvapená, protože jsem vůbec netušila, co je na motorkách tak úžasného. Měla jsem doma elektrokolo a také jsem si přála nějaký malý skútr, nějakou malou babetu, protože všichni mi doma říkali, že je to bezva a že vlastně naše rodina je taková, že vždycky doma každý máme nějakou motorku nebo alespoň skútr.

Motorky se musí někdy opravovat.

Všem jsem doma říkala, že já o tohle docela ani zájem nemám, ale že ráda jezdím se svým partnerem na motorkářské srazy. Můj partner má opravdu krásnou luxusní motorku, dal za ní skoro jeden milion korun. Řekla jsem si, že tohle musí být snad blázen na do motorek anebo já už nevím co. Nemohla jsem to slovy ani popsat, protože to pro mě byla opravdu nepředstavitelná částka.

Hlavně muže motorky přitahují.

Vždycky za milionu si můžete koupit třeba i nějakou malou garsonku. Sice ano, můj partner je opravdový blázen do motorek, jeho táta dokonce vyhrával nějaké motorkářské závody, takže zase na jednu stranu beru, že někoho tohle opravdu hodně zajímá a je do toho opravdu hodně hluboce ponořený. Můj partner ještě říká, že by si chtěl také udělat nějaký sraz motorkářů, že prý by to bylo pod jménem jeho otce. Tohle je docela dobrý nápad. Tyhle nápady mám ráda a také motorkářské srazy. Takže jsem si řekla, že kdyby náhodou tohle můj partner opravdu zvládl a udělal by to, že bych si také pořídila nějakou lepší motorku. Abychom se k sobě hodili. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě. A věřím, že partner za tohle bude jistě rád. 

Levné auto


Mnoho lidí považuje automobil za něco opravdu hodně praktického. Protože v dnešní době už také nepostradatelného. Abych se přiznala, tak i pro mě automobil je už nepostradatelný. Já sama osobně bych se bez automobilu už vůbec neobešla. A to hlavně z toho důvodu, že s automobilem jezdím do práce a také na výlety anebo své děti rozvážím do různých kroužků. Mám dvě děti a děti chodí na housle a také na klavír, a to každý zvlášť. A ještě oba dva chodí na malování, protože moje děti kreslení moc baví. Také děti automobilem vozím na různé tábory, moje děti jezdí na hudební tábory anebo je ještě vozím na jiné tábory, kde je třeba malování anebo tancování.

Bez auta se neobejdu.

Ono je tohle jednoduše baví, a když mé děti něco baví, tak jsem opravdu ráda, protože děti alespoň netráví čas na sociálních sítích nebo celkově na počítači anebo na mobilním telefonu. A když dítě tráví třeba svůj volný čas tím, že zpívá nebo maluje anebo se učí něco úplně jiného, tak je to samozřejmě pořád lepší, než aby potom někde seděl doma na počítači nebo na mobilním telefonu. Všichni víme, že všude je rozšířená kyberšikana, takže kdybych neměla automobil, byla z toho opravdu nešťastná, protože my bydlíme na vesnici a to znamená, že autobus do města jezdí opravdu minimálně.

Své děti vozím na kroužky.

Navíc kdyby třeba bychom neměli automobil, tak bych nemohla pro děti jezdit do školy, protože autobus tam jezdí velice brzy anebo velice pozdě a potom bych musela ještě hodinu a půl čekat, než jim začnou nějaké hudební nebo jiné kurzy a další kroužky. Takže opravdu bez automobilu já osobně bych se vůbec neobešla a jsem ráda, že automobil mám. Šetřila jsem na něj skoro tři roky. Nakonec mám také automobil z autobazaru, protože na úplně nové auto bych vůbec neměla peníze. Jsem matka samoživitelka a jsem ráda, že jsem na nějaké levné auto našetřila. 

Touha po autu


Také jste se jako malé děti těšily, že budete mít jednoho dne automobil, že budete ji jezdit v autě? Abych se přiznala, tak jste opravdu nebyli jediní. A znám opravdu hodně lidí, kteří si říkali, že se těší, až budou mít auto, že budou jezdit na výlety a podobně, ale abych se přiznala, tak já jsem byla úplně to samé. Vzpomínám si, jak moje sestra stále dokola opakovala, že je ráda, že je starší než já a že bude mít také jako první automobil. Tak tohle samozřejmě zní logicky, ale také vám musím říct, že moje sestra, když si potom opravdu udělala řidičské oprávnění a potom si pořídila automobil, tak vážně jezdila na výlety.

Auta si moc vážím.

Ani nevíte, jak jsem své sestře záviděla, protože my jsme se se sestrou nějak moc nemusely a stále jsme se hádaly. Sestra mi dělala naschvály, že jezdila každý víkend někam na výlet a potom, když jela v létě na dovolenou, jela do Itálie autem, tak mě to opravdu hodně naštvalo. Řekla jsem si, že až já budu mít řidičské oprávnění, že také budu jezdit na výlety. A povím vám, že lidé, kteří třeba vůbec nemají automobil a nemohou autem jezdit na nějaké výlety anebo třeba na nějaké dovolené, tak je to velice smutné. Znám opravdu hodně lidí, kteří využívají automobil hlavně k tomu, že jezdí s ním do práce anebo také jezdí na dovolenou.

Kam všude autem jezdíte?

Samozřejmě, že na dovolenou také můžete jet autobusem anebo vlakem. Tohle samozřejmě lze a mnoho lidí tohle dělá, když nemá automobil. Ale co těm lidem jiného zbyde, když nemají auto? Tak musí jezdit na výlet autobusem anebo vlakem. Mnoho lidí to takhle má. Mnoho lidí má třeba různé zdravotní problémy, a tak nemohou vlastnit řidičské oprávnění. Je to velice smutné. Například moje kamarádka má právě epilepsii a kvůli tomu ji vzali řidičské oprávnění. Moje kamarádka se nyní léčí, aby se vyléčila z epilepsie a potom si mohla udělat opět řidičské oprávnění. Ona prý bez něj nemůže být.

Vodnář- jací jsou vodnáři


Lidé ve znamení vodnáře se narodili ve dnech od 21. ledna do 20. února. Jsou 11. znamením zvěrokruhu a spolu s blíženci a váhami patří do vzdušných znamení. Vodnářům vládne planeta Uran. Lidé ve vodnáři jsou velmi inteligentní a kreativní. Jsou upovídaní a nikde chvíli nepostojí. Vítr ve vlasech – to je něco pro ně. Vodnáři jsou silně empatičtí a citliví jedinci, jsou sami sebou a na nic si nehrají.

vodnář

Tito lidé jsou dobrými přáteli a společníky. Dá se s nimi mluvit o všem možném a také umí rozesmát ostatní. Vodnáři nechtějí být jako ostatní lidé, nebaví je šeď a neradi se nudí. Vědí, že jsou jiní a dávají to znát. Věnují se netypickým koníčkům, výrazně se líčí a oblékají. Většinou nosí pestrobarevné kousky a černou u nich v šatníku najdete jen stěží. Baví je, když někoho šokují a nade vše milují originalitu, nekonvenčnost a svobodu, raději by zemřeli, než by museli žít v jakékoli nesvobodě. Jsou naprosto bezstarostní a žádné nebezpečí si nepřipouštějí, jdou do všeho po hlavě a láká je adrenalin. Vodnáři jsou mírumilovní, přátelští a velmi tolerantní.

horoskopy

  • Razí heslo „žít a nechat žít“ a tím heslem se i řídí.
  • Patří ale spíše k chladnějším lidem. Nedávají moc najevo své city a málokdy se hluboce zamilují. Jo a někdy jsou brutálně upřímní. Mluví a přemýšlí nahlas. 
  • Kameny určené pro vodnáře: jaspis, amazonit, labradorit, chryzokol, tyrkys, granát, jantar, ametyst, opál, hematit, labradorit, avanturín a křišťál.
  • Znamení zvěrokruhu pro vodnáře: váhy, blíženci, ryby, rak, lev, býk, panna a střelec.
  • Povolání pro lidi ve vodnáři: herec/herečka, zpěvák/zpěvačka, mim, učitel/ učitelka umění a dějepisu, tlumočníci, klauni v cirkuse, vizionáři, politici a kritici.
  • Barvy pro lidi ve znamení vodnáře: všechny odstíny modré, pastelové barvy, zlatá, žlutá, oranžová, bílá, zářivě zelená a limetková.

Změna životního stylu


Máte vyhraněný životní styl? Jsou lidé, kteří vůbec nemají vyhraněné nic. Nemají vyhraněné preference nebo nemají vyhraněný také životní styl. Myslím si, že tohle je ale špatné. Protože když člověk má svůj životní styl a také režim, tak prý jeho tělo také lépe funguje. Například já osobně bych si nedokázala představit, kdybych měla rozházené vnitřní hodiny. Takové ty takzvané biologické hodiny. Ty si opravdu udržuji a snažím se mít životní styl takový, že mám všechno v rovnováze. To znamená, že musím mít vyvážený jídelníček. Bez zdravého jídelníčku bych se už neobešla.

Sport je hodně prospěšný.

Přiznávám, že ze začátku to bylo opravdu hodně náročné, ale od té doby, co mi lékař našel cukrovku, tak jsem se chtěla snažit změnit svůj život. Toužila jsem, že se mi ta cukrovka spraví anebo zmizí. I když to nezmizelo, tak i tak jsem se raději rozhodla pro lepší zdravotní životní styl. Přestala jsem kouřit a alkohol si dopřávám pouze jenom minimálně nebo někde ve společnosti. Ale také člověk vlastně musí počítat s tím, že ne vždycky tohle se vydaří. I když člověk chce mít třeba lepší životní styl, tak někdy se mu to ale vůbec nepovede. Někdy bude nešťastný a potom ihned může spadnout třeba do nějaké závislosti.

Také pravidelně cvičím jógu.

Většinou lidé spadnou do závislosti alkoholové. Říká se, že alkohol je prý největší strašák. Myslíte si, že tohle je pravda? Samozřejmě, že ano. Proto si myslím, že když lidé budou také více přemýšlet, jaký mají životní styl, tak potom mohou také využít tou správnou nohou. Můžou změnit opravdu všechno a také si hlavně pamatuji, že na změnu životního stylu není nikdy pozdě. Vyměnit třeba pár fastfoodů za zeleninu a ovoce nebo jiné zdravé jídlo, tak uděláte samozřejmě dobře. Pro mě samotnou to bylo velice náročné, ale nakonec asi po půl roce se to všechno podařilo a musím uznat, že se cítím opravdu skvěle. Podle mého názoru neudělá chybu nikdo, když také vezme rozum do ruky a změní svůj život k lepšímu. 

Maminka a otec


Máte také svůj životní styl, nějaký vyhraněný životní styl? Jsou totiž lidé, kteří mají pevně daný životní styl. Třeba někomu nevadí nebo by ho nebavilo, aby jenom někdo chodil do hospody. Nebo jenom aby se někdo válel doma. Jsou rodiny, které mají třeba například pevně dané to, že budu chodit na výlety a tak podobně. Abych se přiznala, tak já nechápu, jak moje maminka s otcem spolu mohli vydržet, tak dlouho. Bylo to pětadvacetileté manželství, přestože jsem stále viděla na obou dvou, že maminka stále chtěla někam chodit. Moje maminka byla taková akční a dobrodružná, zatímco otec by se nejraději válel jenom doma anebo byl v hospodě.

Máte rádi klidný životní styl?

A to také připomínám, že měli vlastní firmu, kdy dělali oba dva stejnou práci, tedy téměř podobnou, takže tady se nikdo se nemohl vymlouvat na to, že někdo pracuje více a někdo méně. Oba dva tam byly maximálně jenom deset hodin. Tady jde ale o to, že jednoznačně otec byl úplně jiný. Moji rodiče byli jako nebe a dudy, proto je nejlepší, když lidé si uvědomí, co vlastně chtějí anebo co je pro ně důležité. Anebo co je pro ně vzácnější. Moje maminka se nakonec rozhodla, že manželství ukončí, protože už tohle dále vydržet nemohla. Řekla si, že ještě přeci není tak úplně stará, aby zůstávala sedět jenom doma, že si chce ještě užívat a že si chce zbytek života prožít někde, třeba na dovolené a tak podobně.

Jaký máte životní styl?

S otcem jezdili na dovolenou sotva jednou za pět let, protože otci se stále vůbec nechtělo, dokonce nechtěl ani k moři. Bylo to opravdu hrozné, proto jsem mamince už také několikrát řekla anebo dala najevo, že tohle manželství rozhodně nemá žádný smysl, že je to spíše nuda. Maminka tomhle vztahu trpí. Proto je nejlepší, když každý člověk si ujasní, jaký životní styl pro toho druhého bude ten nejlepší. A když moje maminka byla na akčnost a také pro dovolené a zábavu, tak samozřejmě, že nemůže být s člověkem, který je líný a který by stále jenom seděl doma. 

Pozor na hazard


Jak se bavíte? Já si myslím, že každý člověk má rád zábavu, protože když se člověk baví, tak je to dobré, aby člověk nemyslel na nějaké špatné anebo na negativní emoce. Povím vám, že mít negativní emoce je opravdu hodně smutné. Je to také velice složité, je to hlavně složité v tom, že když má člověk opravdu špatné emoce anebo je pochmurný, tak potom to má opravdu neblahý vliv na jeho psychiku. A když máte pošramocenou psychiku a je vám stále smutno, tak také z toho můžete mít nějaké deprese. A také samozřejmě všichni víme, že když má člověk deprese, tak potom se to také dostane na jeho fyzickou stránku.

Poker mám ráda.

To znamená, že může být unavený nebo potom mohou z toho vznikat civilizační choroby. Může být samozřejmě i syndrom vyhoření. A kdyby se tohle náhodou někdy stalo mě, to bych se z toho asi zbláznila. Vůbec nevím, kde bych potom vzala finance, protože já jsem zadlužená. Bohužel partner mě zadlužil. Myslela jsem si, že partner to se mnou myslí vážně, ale bohužel to dopadlo tak, že ze mě chtěli jenom vytřískat nejvíce financí. Proto jsem ráda, že moje kamarádka má krásný bar a tam se právě chodíme bavit. Do baru, kde je nás opravdu hodně. Jsou tam jak kamarádky, tak také kamarádi a všichni se dokážeme normálně zabavit.

A co baví vás?

Také vždycky v baru hrajeme hlavně karetní hry, a to hlavně poker anebo kanastu. Řeknu vám, že od té doby, co jsem si před šesti lety naučila poker, tak lepší hru snad ani neznám. Samozřejmě, že nehrajeme vůbec o peníze. My si chceme poker užít, a tak hrajeme normálně klasicky o žetony. Myslím si, že je takhle hodně lidí, kteří hrají jenom o žetony, aby si užili zábavu z pokeru. Potom je tady můj otec, můj otec hraje kanastu a ten hraje minimálně za peníze. Prý jenom za papírové peníze. Myslím si, že tohle je také jako sice zábava, ale myslím si, že takový hazard není zase pro každého. 

Důchodový věk


Každý člověk je jedinečný a vede odlišně kvalitní život. V bohatých demokratických společnostech, ke kterým se naše země počítá, nemusí nutně kvalitu života odrážet finanční zajištění jedince. Nikdo u nás nemusí trpět hlady a bezprostřední nouzí.  Platí sice, že peníze jsou dobrým nástrojem pro zajištění kvality života, ale výše konta neodráží spokojenější život. To ostatně platí celosvětově. Existují výzkumy, které naznačují, že některé chudé národy jsou mnohem šťastnější, než je v bohatších společnostech běžné. Jejich společnost se více opírá o vzájemnou sounáležitost a peníze u nich nehrají roli. Peníze mají v naší společnosti svojí roli, ale zdůvodňovat jejich nedostatek s nespokojeností se svým životem je víc výmluva, než cokoliv jiného. Každý můžeme do jisté míry ovlivnit svojí spokojenost a kvalitu života.

stáří a peníze

Někteří lidé se těší do důchodu a plánují, co vše podniknou, až nebudou muset každý den vstávat do práce, která je nebaví a nenaplňuje. Takový lidé nejsou spokojeni se svým životem a věří, že odchodem do důchodu se jejich situace zlepší. Ve skutečnosti jde jenom o iluzi. Problém není v tom, že musí pracovat a nedostatek času. Problém je v jejich životním stylu. Pokud si to včas neuvědomí a nepodniknou potřebné změny, které jim umožní žít spokojenější život, tak se pro ně odchodem do důchodu mnoho z pohledu spokojenosti nezmění. Jejich spokojenost se může naopak ještě více snížit. Již se nemohou upínat k žádné další iluzi, že něco zvenčí změní jejich život k lepšímu. Takovou změnu musí iniciovat každý sám.

Spokojená důchodkyně.

Pesimistický nespokojený člověk se vstupem do důchodového věku nezmění. Již sice nemusí každé ráno vstávat do práce, ale ve skutečnosti se nic k lepšímu nezměnilo. Spíše naopak. Pracovní povinnosti ho aspoň trochu udržovaly v aktivitě a kontaktu s lidmi. Nyní již nikam chodit nemusí a to jeho stav a nespokojenost může snadno zhoršit. Nespokojený negativní pohled, který šíří neláká ostatní lidi s ním udržovat kontakty více, než je nutné. Začne se cítit více zbytečný a ze své situace obviňuje své okolí. Takový lidé jsou snadným terčem různých prodavačů deště. To se viditelně projevuje v politice, kdy populisté snadno získávají hlasy v řadách těchto lidí, aby jim nabídli novou iluzi. Vstup do důchodu představuje významnou změnu v životě jedince a jenom ten kdo žije spokojený naplňující život, může spokojeně prožít i svojí závěrečnou fázi života.  

  • IT
  • Posted By
Práce v bance


Pokud se nevyznáte v počítači, tak je to smutné, protože v poslední době lidé chtějí, aby právě lidé uměli na počítači docela dobře zacházet. A pokud s počítačem neumíte dobře zacházet, tak lidé si myslí, že téměř nic neumíte. Samozřejmě, že jsou ale taková zaměstnání, kde vůbec s počítačem nemusíte umět zacházet. A to třeba například uklízečky anebo třeba také kuchařky. Jak tohle vím, protože jsem kuchařka a také jsem několikrát uklízela. Je sice na počítači zacházet umím, ale neumím to tak perfektně, jak by si třeba lidé přáli, kdybych pracovala v tance. Vzpomínám si, jak jsem šla na jeden na pohovor do jedné banky.

Informační technologie je náročná.

Měla jsem tam také pracovat s počítačem. Chtěli po mně, abych měla vyšší znalost informační technologie, abych toho znala více z počítačů. Samozřejmě, že jsi mi všechno ukázala, co umím. Bohužel jim to ale vůbec nestačilo. Chtěli vidět více, co umím o informační technologii? Vůbec jsem nevěděla, co vlastně budu potřebovat v bance a na co mi bude informační technologie. Copak jsem nějaký počítačový expert. Nejsem. Ale bohužel takhle to v bance chtěli. Chtěli, abych uměla více na počítači, abych ovládala tabulky nebo excel a také Word.

Informační technologie je náročná.

Bohužel tímhle vůbec neexcelují s tímhle vůbec neumím zacházet a s tímhle nejsem vůbec žádná kamarádka. Jsou ale lidé, kteří třeba na počítači umějí všechno. Na počítači umí všechno udělat a informační technologie jim není cizí. Také bych chtěla, aby mi informační technologie nebyla cizí. Hele, když jsem s tím bojovala už i na základní škole, nebo i na střední škole, tak jsem bohužel s tím nic neudělala. Měla jsem navštěvovat třeba počítačové kurzy a podobně. Bohužel se mi tohle nepodařilo. Navíc všechny počítačové kurzy u nás v okolí byly zabrané. A když byl nějaký počítačový kurz v okolí volný, tak byl zase moc drahý a nemohla jsem si ho dovolit. 

Nájem nebo hypotéka


Někdy je opravdu hodně složité, abyste si vybrali bydlení. Byt anebo dům? Protože když si vyberete byt, tak také musíte počítat s tím, že tam bude opravdu málo soukromí anebo když to bude nějaký starší panelák anebo stará bytovka, tak také se může stát, že budete slyšet i spadnutí lžičky ve vedlejším bytě. Takhle právě bydlela moje babička. Babička říkala, že ta její bytovka měla skoro pětasedmdesát let. Říkala, že to bylo opravdu o hrozné, protože říkala, že když se třeba sousedé hádali anebo měli nějakou party, že to šlo slyšet úplně přes celou bytovku.

Chcete byt a nebo dům?

Tohle by mě moc vadilo, proto jsem si říkala, že jsem ráda, že my s rodiči bydlíme ve velkém domě. Máme veliký dům a zahradu a tohle mě právě těší. Také jsem vždycky rodičům říkala, že jsme se měli přestěhovat někam na statek, protože jsem si vždycky přála chovat kozy a mít jednoho velikého koně. Rodiče řekli, že tohle absolutně nepřipadá v úvahu, že i kdybychom bydleli na vesnici a měli opravdu veliký statek a zahradu, že by koně a kozy vůbec nechtěli ani ovce. A to mi maminka říkala, že až bude dospělá a až budeme mít děti odrostlé, že bude chovat na zahradě ovce.

Někdo chce jenom malý byt.

Ani tohle se neuskutečnilo. Je ale hodně lidí, kteří třeba dávají přednost bytu, někdo dokonce chce jenom nájem než si brát hypotéku, protože někdo se bojí zadlužit, ale když si vezmete třeba jenom byt na nájem anebo na pronájem, tak vlastně zaplatíte jenom kauci a potom měsíčně platíte nějaké peníze za nájem. Nájemné se mohou různit, někdy to bývá opravdu hodně drahé. A to hlavně, když je to v nějaké lukrativní lokalitě. Anebo uprostřed náměstí anebo někde na městě. Je logické, že někde na konci vesnice v nějaké rozpadlé bytovce to bude levnější než třeba někde v Praze blízko Karlova mostu. Myslím si, že čím víc jak v centru Prahy, tak tím víc. A ty my ty budou samozřejmě dražší.